Slovo dalo slovo a rozhodli jsme se, že se s Irčou vypravíme na tři dny na kola.

Protože je Irča nejlepší, tak sama zamluvila penzion. A musím Vám říct, že stál za to.

První den jsme to nepřeháněli a vydali se na kolech jen na kafčo. Ovšem druhý den! Irča naplánovala trasu a vyrazili jsme. Nevím jestli to byl z její strany úmysl, ale trasa vedla snad pořád do kopce. Ale jelikož se nenechám před Irčou zahanbit, tak jsem mlčel a šlapal. Sice mě do kopce trochu brzdila, ale to jsem rád obětoval, jen abych mohl šlapat těsně za ní s upřeným pohledem před sebe 🙂 Ještě Vám na Irču prozradím jednu věc. Jezdí z kopce do zatáček hrozně pomalu 😀

Ale den se vydařil. Hezkých pár kilometrů jsme našlapali a dost zajímavého jsme viděli (já o trochu víc)

Třetí den jsme se domluvili, že už necháme sportování a než pojedeme domů, půjdeme se vyválet na koupaliště. Jenže Irča dostala nápad. Půjdeme se podívat na jedno místo kousek od toho koupaliště. Ale pak přišel další nápad. Pojedeme tam na kole, vždyť je to jen dva kilometry. Tak jsme tedy vyrazili…. Ano, napadá Vás to správně! Proč jet jen ty dva kilometry, když to můžeme vzít takhle hezky okolo a trochu se projet. To trochu projetí nakonec znamenalo asi tři hodiny na kole a převýšení jako kousek pod vrchol Sněžky. Takže jsme se vrátili utahaný a hladový. Ale abych pořád nebyl tak pesimistický, tak musím uznat, že se mi to líbilo a i ten kopec stál za to. Nakonec jsme se na tom koupališti přece jenom aspoň chvíli vyváleli, vykoupali a zasmáli.

Závěr z toho bych řekl asi takovýto. Irča je skvělá ženská a jak to půjde, tak s ní na kola vyrazím hrozně rád znovu.