Včera se mi podařilo na chvilku vidět Irču.

Irča se totiž vypravila za svými rodiči do rodné vsi. A její rodná ves je od mé rodné vsi co bys kamenem dohodil.

Tak jsme se domluvili, že pokud to půjde, tak se na chvíli utrhne a třeba na kole se někde potkáme. Vyrazil jsem tedy na kole s menším zpožděním za Irčou. Ale jelikož jsem měl zpoždění a sám nemám rád, když někdo přijde pozdě, tak jsem těch asi 11 km šlapal tak, že by se i Sagan mohl lecos přiučit. Stejně jsem dojel se zpožděním, jen jsem řádně zdrchal.

Vydali jsme se směrem k jednomu většímu jezeru. Naštěstí už jsme jeli tempem rekreačních cyklistů. Irča po cestě povídala a smála se tak, jak to umí jen ona. Já ji poslouchal a s asi divným úsměvem šlapal za ní.

Na jezeře jsme se vykoupali, sedli do lehátek a dali si pivo. Nebudu Vám tu vyprávět, jak to bylo romantické, protože jsme seděli vedle sebe, pili pivo, povídali si, za hory zapadalo slunce…. A já byl šťastný jak malý kluk.

Ale protože se maminky musejí poslouchat, tak jsme se museli vydat na cestu zpět. Rychle padala tma, tak Irča šlápla do pedálů a já se držel za ní. Chcete vědět proč zase za ní? ……….. Jeden důvod si nechám pro sebe, ale ten druhý je, že Irča plně fantasticky voní 🙂

To, že jsem měl možnost Irču vidět a chvíli s ní být mi zase dodalo energii na pár dní. Ale už teď se na Irču strašně těším. Ona je totiž hrozně fajn ženská a i proto ji mám tak rád 🙂